Výzkum & Aktivity

Na základě vyhodnocení potencionálních biotopů byly rozmístěny dřevěné kůly s atraktantem. V rámci příprav projektu se konalo školení spolupracovníků o materiálu a výběru mikrostanovišť. Byly použity dřevěné kůly, jejichž povrch byl zdrsněn pilou a byly potřeny atraktantem z kozlíku lékařského. Kočky divoké milují jeho vůni a třou se o tyto kůly. Chlupy, které zůstanou na kůlu, jsou jednou týdně během období páření (leden až duben) sebrány a podrobeny genetické analýze.

Kočka divoká se straní blízkosti lidí, je aktivní v noci a vysloveně plachá. Je vybavena dokonalým krycím zbarvením a při lovu se zdržuje převážně v houští. Od zatoulané kočky domácí se dá jen těžko rozeznat.

Prokázat výskyt kočky divoké je proto vysloveně nelehké. Odchyt do pasti je nákladný a pro zvířata stresující a vyžaduje stálý profesionální dozor. Snadnější je využití fotobuněk, ale při této metodě je přesné rozlišení od kočky domácí na základě fotografií často nemožné. Rovněž otisky stop kočky divoké a kočky domácí nejsou spolehlivě rozeznatelné.

Metoda založená na vábení na atraktant je jednoduchá, ale spolehlivá metoda, jak získat vzorek chlupů pro genetickou analýzu kočky divoké. Vedoucí projektu Thomas Mölich a jeho spolupracovníci otestovali v posledních letech tuto metodu v nejrůznějších oblastech výskytu kočky divoké v Německu a dále ji rozvinuli.

Materiál nasbíraný do průhledných vzorkových sáčků je nejprve roztříděn. Lehce rozeznatelné chlupy prasete divokého a podobné netypické chlupy jsou odstraněny. Posléze jsou nálezy chlupů odeslány do Výzkumného stavu v Senckenbergu v Německu.

Před genetickou analýzou musí být extrahována pouze DNA (deoxyribonukleová kyselina), která je v chlupech obsažena v nepatrných stopách, a namnožena pro účely genetické analýzy. Zmnožení DNA se provádí pomocí tzv. PCR metody (polymerázová řetězová reakce).

Aby bylo jasné, zda nalezený vzorek patří kočce domácí nebo kočce divoké, jsou analyzovány páry bází mitochondriální DNA v určitém segmentu (sekvencování), které vykazují charakteristické rozdíly u kočky domácí a kočky divoké.

Sekvence bází, která byla nalezena ve vzorcích chlupů, může být pak porovnána s mnoha určenými vzorky kočky domácí a kočky divoké. Podle toho, jak moc se nalezený vzorek podobá musteru, jde o kočku domácí, kočku divokou nebo křížence.

Pět vzorků chlupů sebraných mezi dubnem a červnem 2007 v Národním parku Thayatal odpovídá kočce divoké. Kromě toho bylo na základě nalezené sekvence DNA stanoveno, že se jedná o minimálně dva jedince. V roce 2008 mohly být takto doloženy dva další důkazy výskytu kočky divoké.

Biotop kočky divoké?

Co se týče vhodnosti Podyjí pro kočku divokou, biotopy přeshraničního Národního parku Thayatal-Podyjí byly prozkoumány a zhodnocen jejich přírodní ráz. Z kartografických podkladů leteckých snímků a na základě poznatků expertů vytvořil Thomas Mölich, německý zoolog, klasifikaci biotopů na základě pětistupňové škály.

Bylo zřízeno celorakouské evidenční centrum pro hlášení výskytu a pozorování kočky divoké. Osoby, které mají důkazy o kočce divoké, mohou předat své informace rychle a bez byrokracie. Tyto důkazy jsou důležitou součástí výzkumu kočky divoké v Rakousku, která byla dlouho považována za vyhynulou nebo zmizelou.

Evidenční centrum pro kočku divokou:

Sarah Friembichler
Tel.: + 43 (0)681/20 40 86 87
Fax: + 43 (0)662/643734-4
info@wildkatze-in-oesterreich.at


Online dotazník pro hlášení pozorování kočky divoké
Online dotazník